Sára

  V roce 2013 se během pouhé vteřiny náš život obrátil vzhůru nohama. Byl první pěkný letní den 21.6.2013 a já jsem jela se svou dcerkou Sárou (bylo jí 4,5 roku) autem, když v tom jsem sjela z krajnice   a narazila do stromu. Pak jsem se dozvěděla, že krajnice vozovky byla stržena, ale žádná výstražná značka tam bohužel nebyla.

Sárinka, i přes to, že byla připoutaná v dětské autosedačce, utrpěla velmi vážná zranění.

Na místě měla hlubokou poruchu vědomí. Byla transportována vrtulníkem do Prahy FN Motol.               Já jsem měla menší zranění, byla jsem převezena do Liberecké nemocnice.

Dcera prodělala několik operací. Měla kraniocerebrální poranění, hemocefalus, kontuze hrudníku  a kmene a hlavně zlomení 1.a 2. krčního obratle, což vedlo k napojení na umělou plicní ventilaci a později k zavedení tracheostomické kanyly. Nejenže bylo zasaženo centrum dýchání, ale také přijímání jídla a tekutin. To se cca. za dva měsíce zlepšilo tak, že Sára mohla a může jíst i pít ústy.

Nejhorší však bylo, když mi doktoři sdělili, že Sárinka má přerušenou míchu, takže bude ochrnutá na všechny čtyři končetiny i včetně hlavy. Bylo to strašné, nepředstavitelně bolestivé. Tak příšerná bezmoc, že jsem nemohla své holčičce pomoc a doktoři taky ne. Sárinka byla a je moc silná holčička. Hlavní bylo a je, že je moje holčička naživu. V nemocnici Motol byla Sára hospitalizována jeden a čtvrt roku.

Nyní máme Sárinku už druhým rokem doma v domácí péči. Já jsem rozvedená, mám invalidní důchod 2.stupně, jsem samoživitelka žiji se Sárou a svými rodiči, kteří jsou v důchodu

a pomáhají mi s péčí. Péče o Sáru je neustálá 24 hodin, protože musí být nepřetržitě napojena na DUPV – umělou plicní ventilaci. Je to náročné, pořád musí být někdo z nás poblíž, protože kdyby se Sára odpojila, což se občas samovolně stane, musíme ihned reagovat jinak by se udusila. Je to naše zlatíčko.

Sárinka je fyzicky hendikepovaná, ale mentálně zdravá. Narodila se 4. 12. 2008, jako zdravé dítě.

Je to veliká bojovnice a moc šikovná, chytrá a veselá dívka. V září letošního roku nastoupila do 1. třídy ZŠ. Ve škole ji to jde a baví. Učí se malovat pusou a ve škole dokonce i psát.  Ale tím, že nemůže psát ručičkou jako její spolužáci, je z toho často smutná.